1. Česká grafická společnost

Nový Jazyk

Času není málo, jen každý z nás ho vnímá v jiném rytmu, jiným způsobem, říkáme, že je jinak naladěn a to je přesné. Každý z nás totiž jinak čas pociťuje, prožívá jinak tu samou chvíli, někomu čas ubíhá, jinému se právě vleče. Nemáme mnoho společných myšlenek, zejména nás nespojují společné cíle, ideály. Typickým znakem naší společnosti je materializace zájmů a rozpad zájmů do individuálních cílů: ať už je to lepší bydlení, nebo to jsou nové technické, mechanické či elektronické hračky. Společný cíl, který by harmonizoval myšlení, tedy společná myšlenka zestárla. Mluvíme samozřejmě o náboženství. Je škoda že dnes už nemůžeme věřit v moudrého starce na obláčku, obklopeného anděly, či v Ducha přírody objevujícího se v podobě jelena.

Můžeme se ale pokusit najít společný jazyk. Jazyk, kterému budeme rozumět a dát základ společné myšlence a společnému cíli.

Na mnoha místech naší planety se hovoří o věku Vodnáře, tedy o věku, ve kterém lidstvo nastoupí novou duchovní cestu. Jde nám jak o usmíření, mezi církvemi samými, ať už jsou křesťanské, nebo z myšlenky jednoho boha vycházející, nebo polytheistické, přírodní, či buddhistické a taoistické filosofie. Celé lidstvo dnes spojuje touha po poznání. V nejodlehlejších místech planety je dostupný internet, padají bariery místních dogmat, neslučitelné s obecným poznáním technického věku lidstva. Globalizace ve svém ekonomickém diktátu nepřináší jenom zánik jedinečných kulturních a biologických entit ale přináší právě i nový společný jazyk.

Jde nám o to tento jazyk obohatit o nové pojmy. Jde nám o syntézu myšlení na základě ideálu společného všem lidem toužícím zachovat život na planetě Zemi. Netvrdíme že je akutně ohrožen, chceme jen přispět, jako všichni, k jeho zachování. Společný ideál chápeme jako soustavu tří otázek: Odkud přicházíme?, Co jsme? a Kam jdeme? Na tyto otázky potřebujeme znát odpovědi srozumitelné všem národům. Dosáhnout takového cíle by dnes nemělo být těžké. Žijeme a myslíme a mluvíme sice ve výšce Babylonské věže, ale cítíme všichni stejně. Potřebujeme jenom najít nový jazyk, který si nebude zahrávat s city živých bytostí. Potřebujeme jazyk bez matoucích pojmů, jazyk dokonalejší, výstižnější.

Pokaždé, když se dnes pokoušíme sdělit myšlenku řečí, náš jazyk vysloví pojem, který každému z nás, zní jinak,v jiné rovině, jinak chutná, slyšíme ho jindy, v jiném čase o něm přemýšlíme, v jiné náladě uzavíráme stanovisko. Nový jazyk bude muset být nadčasový, synchronní.

Podobným jazykem lidstvo již kdysi mluvilo, ve svých počátcích naslouchalo více přírodě. Matka příroda byla mladá, nevyčerpaná, plná tajemství a člověk si neuvědomoval si své Jáství. Přírodní národy, pokud existují, zbytky takového jazyka ještě používají.

Soustřeďme současné vědecké poznatky praktických antropologů, přírodovědců, ale také cestovatelů, umělců, filosofů,kteří měli příležitost žít mezi přírodními národy a shromáždit dostupné informace a znalosti z oblastí nejen přírodní medicíny, ale i místních zvyků, zkušeností a znalostí. Tyto poznatky budeme porovnávat se současným poznáním Evropské civilizace.

Přes nesmírný vědecký pokrok za poslední dvě staletí, který jsme učinili, jsme přesvědčeni, že naše současné znalosti,ať už z oblasti fyziky, medicíny, či humánních oborů, historie, antropologie nebo sociálních věd, jsou natolik roztříštěny do svých specializací, že nedokážeme mluvit srozumitelně ani o tom co skutečně víme, natož, abychom v množství pluralitních názorů a postojů byli schopni dohodnout se na jediné společné myšlence. Je zcela neudržitelné, že v novém tisíciletí stále válčíme, těžíme poslední stromy deštného pralesa, zabíjíme inteligentní kytovce a nectíme ani poslední kmeny přírodních národů.

Některé zvyky a rituály např. Amazonských indiánů jsou na první pohled neslučitelné s evropskou kulturou, ale nejde nám o to nahodile vkládat do naší společnosti cizí prvky šamanismu o kterých se budeme domnívat, že jsou přínosné nebo zdravé. Budeme o nich ale otevřeně mluvit, bez společenských předsudků a vžitých dogmat. Jsme, nebo alespoň doufáme, že si zasloužíme název Homo Sapiens.

Usilujeme o harmonii usilujeme o vyváženost mezi opačnými polohami. Bez respektování jedinečnosti a různosti myšlenkových proudů v lidské společnosti by nebylo rovnováhy a bez rovnováhy by došlo k zániku. Nebylo by ani vývoje, pohybu, rozkvětu lidského myšlení,kdybychom nestavěli proti sobě své myšlenky, názory a cíle. Tak nikoli zničením všech opačných názorů, ale jejich polaritou tvoříme harmonii - rovnováhu.

Věříme, že ve věku nového milenia nám nejsou vzdálené zkušenosti našich prababiček s léčivými rostlinami rostoucími v našich lesích, proč by nám měli být vzdálenější zkušenosti přírodních lékařů s liánami amazonského deštného pralesa, nebo kaktusy z mexické pouště. S pomocí letadel jsme zkrátili vzdálenost i čas k dosažení jakéhokoli místa na naší planetě a zpřístupnili ho takřka pro každého. Přestože žijeme ve věku informací, jak ho sami nazýváme, máme s informacemi problém. Jsou úspěšně filtrovány masovými medii, aby nerušily a neznepokojovali komfort konzumentů – televizních diváků. Školství nemůže držet krok s výzkumem a vědou a v intenzivním hluku oslav vlastních úspěchů se zabýváme více samy sebou, než tím co jsme. Nechtějte prosím tvrdit, že jsme jen občané, zákazníci, cestující, vkladatelé, nájemníci,daňoví poplatníci, klienti, pacienti a kdoví co všechno. Jsme děti, studenti a rodiče s nesmírnou odpovědností k budoucnosti. Naši historii tvoří umělci, spisovatelé,výzkumníci a vědci pohybující se v samém jádru dobrodružství. Ti všichni,nadaní nesmírnou odvahou postavit se ustáleným zvykům, ruší klid společnosti neustálou otázkou - Proč?

Je proto i na nás, kteří jsme se osobně setkali se zkušenostmi a zvyky přírodních národů, aby s osobní odpovědností vystoupili, a nepodlehli útlaku populistické xenofobie před čímsi neznámým a otevřeně promluvili o své gnosi.

Společnost je připravena a unese nové pohledy na tabuisovaná témata. Mezi světem imaginace našich předků a současným světem existuje souvislost, říkáme jí evoluce. Sami jsme se svázali komplikovanou hierarchií spotřební demokracie a nedokážeme už ani pojmenovat tak jednoduchou, krásnou, nám všem známou a životně důležitou věc jako je „snění“ jinak, než cizím a veskrze komerčním slovem „meditace“

V evropské kolébce kultury, starém Řecku (a naši dědové ještě mají klasické vzdělání), máme vlastní, ryze šamanský příklad: Nejstarší řecké slavnosti - Eleusinská mysteria. Právě Eleusina zrodila Thaleta z Milétu i Herakleita ze Samu a mnoho dalších myslitelů klasických dějin. To co se v archaické Eleusině dělo, zůstalo pro většinu lidstva tajemstvím. Tajemstvím ovšem pečlivě uchovávaným a střeženým.

Buďme si jisti, že poznání, předávané nejlepším občanům řecké společnosti tisíc let v Eleuzíně, nebyla zapomenuta. Zůstala je předmětem gnose po další dvě tisíciletí pečlivě maskované, obestřené tajemnými zkazkami o Sv. Grálu, Dr. Faustovi, Kameni mudrců a marném výzkumu alchymistů, kterak stvořiti zlato.

Společnost ovšem dozrála. Zlato a peníze nejsou již odznaky moci vládnoucí oligarchie. Jsou pojmenované. V současné demokratické společnosti jsou jenom nástrojem systému, zatím jediným známým a tedy nutným k vyvážené,a s rozvojem technologií stále více tvůrčí, činnosti v rámci lidské komunity.

Zlato stvořené pouhým dotekem Kamene mudrců je jen jednoduchá metafora. Je tak jednoduchá, že nebyla za tisíciletí vůbec postřehnuta. Tajemství Kamene mudrců je skryto v názvu samém: „To nejcennější nemůže být ukuto, sestrojeno, vyluhováno ani za měsíční noci. Může být jenom vymyšleno. Rodí se v mysli jasné a moudré bytosti, je od počátku v mysli samé jako svět a vesmír sám je jen pouhou myšlenkou.“

Jsme přece z téže látky, ze které jsou utkány sny…………...


„LIDSKÁ DUŠE JE DUŠE DÍTĚTE, HRAJÍCÍ SI S BAREVNÝMI EONY“

(Herakleios ze Samu)

© 2007 - 1. Česká grafická společnost