1. Česká grafická společnost

1. ČESKÁ GRAFICKÁ SPOLEČNOST S.R.O.

VESMÍRJAKO HOLOGRAM

EXISTUJE OBJEKTIVNI REALITA, NEBO JE VESMÍR PŘELUD?


V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohlukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jstevšak o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.

Aspecta jeho tým odhalili, že za jistýchokolnostísubatomárníčástice jako jsou elektrony,schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která jeodděluje. A je jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliardkilometrů.

Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá.Problémem této hypotézy je porušování Einsteinova postulátu, který tvrdí, žežádná informace se nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu. Ponevadžcestování rychleji než rychlost světla jestejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteřífyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlitAspectůvnález. Ale někteří přišli  ještě sradikálnějšímivysvětlěními.

Tak například David Bohm z Londýnské univerzity věří, žeAspectůvobjevznamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnostivesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobnýhologram.

Aby jsme porozuměli, pročBohmčinní toto překvapujícítvrzení, musíme nejdříve trochu porozumět, co jehologram.Hologramje trojrozměrnáfotogragfie,vytvořená pomocí laseru.

Aby byl vytvořenhologram, vyšle selaserový paprsek, který je rozdělen na skrz polopropustné zrcadlo.Předmět kterýje fotografován je nejprve zalit světlem jednoholaserovehopaprsku, paprsek se odrazí od předmětu, pak se tento paprsek setká s tímdruhým, a vznikne výsledný interferenční vzorec,který  je zachycen nafilm.

Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavýchčar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví setrojrozměrný obraz původního předmětu.

Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestližehologramrůže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem,každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.

A jestliže tyto poloviny budou znovu rozděleny, každý kousekfilmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu.Narozdíl od normální fotografie, každá částhologramuobsahuje všechny informace o celém obrazu.

"Celek v každé části" , což  je přirozená vlastnost hologramu nám poskytuje úplně nový přístupk porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní vědapracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, aťžáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.

Hologramnás učí, že k některým věcem ve vesmírunemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něcokonstruované holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celek.

Tento princip motivoval DavidaBohmakjinému chápáníAspectovaobjevu.Bohmvěří, že příčina vzájemného kontaktusubatomárníchčástic, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není v to, že si posílají nějakýchdruh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze.Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsouindividuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.

Aby lidempříblížili, co má na mysli,Bohmposkytuje následující ilustraci.

Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, ženejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje,přichází z dvou televizních kamer, jedna namířena na předek a druhá je umístěnaze strany.

Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby nakaždé z obrazovek, jsou oddělené entity. Konec konců, protože kamery jsounastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budemepokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je mezi nimi jistý vztah.

Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, aleodpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně.Jestliže zůstaneme nevědomý o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru,že jedna ryba musí okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.

Toto, říká Bohm, je přesně to,  oco jde mezisubatomátnímičásticemi vAspectověexperimetnu.

Podle Bohma, domnělé nadsvětelné spojení mezi částicemi nám ve skutečnosti jenříká, že existuje hlubší úroveň reality, která je před námi utajena,komplexnější rozměr za naším, jako je v naší analogii akvárium. Vnímámeobjekty, jako jsousubatomárníčástice, vzájemněoddělené, protože vidíme jen část jejich reality.

Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubšízákladní jednoty, která je vlastněholografanedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitěje složeno s takových "vzorů", vesmír sám je projekce,hologram.

Vedle jehofantomovépřirozenosti,takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenostsubatomárníchčástic je iluzorní, znamená to, žehlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem nelokálně propojeni.

Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny sesubatomárnímičásticemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče akaždá hvězda, která bliká na nebi.

Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, adále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechnapříroda je souvislá pavučina.

V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůžou být dále nazírányjako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nicnení opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimezionálníprostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být nazírán jako projekce tohotohlubšího řádu.

V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druhsuperhologramu,v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že svhodnými nástroji může být možné někdy dosáhnoutsuperholografickéúrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti

Co ještěsuperhologramobsahuje jeotevřená otázka. Dejme tomu, že takovýsuperhologramje matrice (matrix), který dává zrod všemu vevesmíru, obsahuje všechnysubatomárníčástice, kterébyli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, které je možné, od sněhovýchvloček ke kvasarům, od velryb kegammapaprskům. Můžeto být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je".

AčkoliBohmpřipouští, že neznáme zatímžádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého vsuperhologramu,odvažuje tvrdit, že nemáme žádný důvodpředpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná žesuperholografickáúroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnostdalšího rozvoje".

Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracovalnezávisle na poli výzkumu mozku a je též přesvědčen o holografické podstatě reality.

Pribramdošel k holografickému modelu přiuvažovaní nad hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky. Podesetiletí dlouhých studii ukázal, že spíše než omezená na a určitou oblast, jepaměť rozptýlena po celém mozku.

Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil,že nezávisle na tom, kteráčást mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat řadu úkolů,které se naučila před operací. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopenpřijít s vysvětlením  tohoto podivného ukládání paměti, založený naprincipu "celek je v každé části".

Pak v roce 1960 sePribramsetkal sholografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali.Pribramvěří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech,nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, kterékřižují mozek skrz na skrzstejněj,akosvětlo laseru interferuje celou oblastí kousku filmu,na němž je holografický obraz. Jinými slovy,Pribramvěří, že mozek je sám o soběhologram.

Pribramovateorie také vysvětluje, jak lidský mozekmůže hromadit tolik informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidskýmozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard  bitůinformací během průměrného lidského života ( nebo přibližně ten samé množstvíinformací obsažené v pěti svazcích Encyklopedie Britannica .)

Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností,hologramvlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací- jednoduše při změně úhlu, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografickéhofilmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylodemonstrováno, že jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10miliard  bitů informace.

Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci,kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohemvíce pochopitelnější, pokud si představíme, že mozek funguje jako podobně jakohologram. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli,co vám přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotornětřídit pozpátkuskrze ohromné a buněčné abecednísoubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako"pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře žijící vAfrice"  napadne téměř okamžitě.

Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidskéhomyšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažnýs každým ostatním kouskem informace. Protože každá částhologramuje nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídnípříklad navzájem souvztažného systému v přírodě.

Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která sestává více jasnější ve světlePribramovaholografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinufrekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, atak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencíje přesně to, cohologramdělá nejlépe. Právěhologramfunguje jako jakási čočka, překládací zařízeníschopné přeměnit zjevně nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu,Pribramvěří, že mozek také zahrnuje čočku a užíváholografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které přijímáskrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.

Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografickýprincip. Proto není divu, žePribramateorie, získávárostoucí podporu mezi neurofyziology.

Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý zfaktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, ikdyž jen naslouchají jedním uchem.Zucarellidospěl ktomu, že holografický princip může vysvětlit tuto schopnost.

Zucarellitaké vyvinul technologiiholophonickéhozvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovatakustickou polohu s téměř tajemným realismem.

Pribramovavíra, že naše mozky matematickykonstruují "tvrdou" reality vzávislosinavstupních  frekvencích, tak získala  dosti velkou experimentálnípodporu.

Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohemširší řadě frekvencí, než se původně myslelo.

Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava jecitlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, coje dnes nazvané "osmickéfrekvence", adokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takovýtozjištění nám naznačuje, že to je jenom zaleží na  holografické působnostivědomí,akk  takové frekvence jsou vytříděny arozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.

Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojímePribramůvholografický model mozku spolu s teorií DavidaBohma. Co se stane? Jestliže je hmatatelný svět jendruhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, ajestliže je takéholograma jen vybírá určitéfrekvence z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání,co se stane s objektivní realitou?

Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východnínáboženství dlouho avizují, že materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv simůžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, nejdeo nic, než o představu.

Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceánfrekvencí, a co vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál z mnoha, která lze získat  zesuperhologramu.

Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntézaBohmovaaPribramovapohledů,byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němupostavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupinavýzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterémuvěda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některámysteria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná adokonce ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé,včetněBohmaaPribrama, sivšimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává mnohem více srozumitelnějšív termínech holografického paradigmatu.

V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnostinedělitelné části většíhoholograma všechno jeneskonale vzájemně propojené, telepatie může být pouze zpřístupněníholografické úrovně.

Je mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysliosoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhápochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma poskytujemodel pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které lidé zažívají běhemzměněných stavech vědomí.

V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut,Grofměl jednu pacientku, ženu, která náhle došla kpřesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu  Během trváníjejí vize, nejenže přesně popisovala všechny pocity, jako by skutečně bylaplazem, ale dokonce popisovala části samčí anatomie. Popsala, že hlava samcebyla pokryta barevnými skvrnami.

Co bylo proGrofapřekvapující, žeačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech, pozdější rozhovorse zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavěvskutku důležitou úlohu jako spouštěč sexuálních podnětů.

Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumůseGrofsetkal s příklady pacientůindentifikujícíse vlastně s každým druhem na evolučnímstromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemnézoologické detaily, které se ukazují jako přesné.

Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankoupsychologických fenoménů, se kterými seGrofsetkal.Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivníhonebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailnípopis pohřebních praktik z dobZarathustrya scén zHinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčivípopis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti, a regresí do zjevně minulýchinkarnací.

V pozdějším výzkumu,Grofse setkal stím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovaliužitípsychadelickýchlátek. Protože společným prvkemtakových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálníhovědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a prostoru,Grofje nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohlzaložit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" ,jejíž studiu se potom plně věnoval.

Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologievstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stalatranspersonální psychologie respektovanou větví psychologie, aniGrofani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnoutvysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Aleto se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.

Jak siGrofnedávno všiml, jestliže jemysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí,která existuje a nebo existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromnémprostoru a času, fakt, že je schopna příležitostně dělat vpády do tohotolabyrintu, a míttransperosnálnízkušenosti, se uždále nemusí zdát tak divné.

Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědyjako biologie. Keith Floyd , psycholog ve Virginii, poukázal, žejestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivétvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdánímozku - stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.

Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické strukturyzpůsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímuprocesu může být též transformován holografickýmparadimagmatem.Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekcevědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, nežpůvodní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračnéuzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projevíve změněhologramutěla.

Podobně, sporná noválečebnátechnikajako je vizualizace můžeučinkovatstejně dobře,protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejněrealnéjako "realita".

Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené"skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize"Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskoušamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopnavytvořit úplný háj stromů náhle mizejících ve vzduchů.Watsonlíčí, že jak on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že sestromy znovu objevili a pak znovu zmizely a objevili, několikrát za sebou.

Ačkoliv běžné vědecké chápání není schopno objasnit takovétoudálosti, události podobné výše uvedené nás stále více ubezpečují, že skutečnárealita je pouze holografickou projekcí.

Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "nenítam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulováno a vyjádřenov úrovni lidského nevědomí, v kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájempropojeny.

Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigmahluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsouWatosnovanejsou obecnou zkušeností jen proto, že našemysli jsou programovány vírou, že to nejde. V holografickém vesmíru nejsoužádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality.

Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, abyjsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžícesilou mysli až po neuvěřitelné události, které zakusilCastanedaběhem jeho setkání s Donem Juanem,nebotmagie jenaše vrozené právo, ne tedy více zázraky, to jen naše schopnost programovatrealitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.

Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávajípodezřelé, neboť v holografickém vesmíru, jakPribrampoukázal, že i náhodné události musí být viděny jako založené na holografickýchprincipech a tak i determinovány.Synchronicitynebovýznamné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v realitě tak musí býtviděno jako metafora, neboť dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakouhlubší symetrii.

Zda-liBohmovoaPribramovoholografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou,ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno,že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitoukomunikaci, která se zdá probíhat mezisubatomárnímičásticemi, přinejmenším, jak poznamenalBasilHiley, fyzik z Londýna,Aspectůvobjev naznačuje, že musíme být připraveny radikálně uvažovat o novém pohledu narealitu.

 

(z anglického originálupřeložilHabib


© 2007 - 1. Česká grafická společnost